Diagnostika

Vyšetřovací metody v diagnostice kognitivních poruch a demencí

U osob s podezřením na kognitivní poruchu či demenci je vhodné u praktického lékaře vyšetřit laboratorní parametry a stav kardiopulmonálního systému. Odchylky mohou způsobovat kognitivní poruchu nebo se na ní spolupodílet. Jedná se o tato vyšetření: sedimentace FW, C-reaktivní protein, krevní obraz (infekce, zánět, tumory, anémie, alkoholismus s větším objemem erytrocytů MCV > 100 fl), biochemické vyšetření: glykémie, ionty vč. vápníku, osmolalita, urea, kreatinin, jaterní testy, albumin (metabolické choroby, rozvrat, malnutrice), hormony štítnice – TSH, ev. fT4 (hypotyreóza). Přestože vztah vitaminu B12 ke kognitivním poruchám je málo průkazný a substituce často nezlepší kognitivní stav, vyšetření hladiny B12 se stále doporučuje provádět. Při nedostatku je totiž snadná suplementace. Kardiální a pulmonální systém je důležité zhodnotit klinicky a event. pomocnými vyšetřovacími metodami (rtg S+P, EKG aj.). Pacienta s kognitivní poruchou či demencí je vhodné předat s anamnézou, především osobní a farmakologickou, a s výsledky laboratorních vyšetření k další péči odborníkovi na kognitivní poruchy, což bývá neurolog, psychiatr nebo geriatr.

Vyšetřovací možnosti u specialistů 

Zobrazení mozku se doporučuje u všech pacientů s demencí. U starších osob většinou nad 80 let je možné využít CT mozku pro svou rychlost a jednoduchost vyšetření. U mladších osob, zejména s časným začátkem před 65. rokem věku, může více detailů znázornit magnetická rezonance (MR) mozku (orientační cena 8 tis. Kč). Jsou tři důvody, proč CT nebo MR mozku používáme. Za prvé, zjišťujeme jimi potencionálně léčitelné nebo ovlivnitelné afekce, které se mohou projevit kognitivní poruchou (vaskulární změny, hydrocefalus, subdurální hematom, tumor). Za druhé, umožňují posoudit globální nebo lokalizovanou atrofii mozku. Nejdůležitější je atrofie hipokampů, která souvisí s úbytkem a degenerací neuronů a oslabováním paměti, zejména při Alzheimerově nemoci nebo frontotemporální lobární degeneraci. Za třetí, posouzení cévních změn na zobrazovacích metodách může mít preventivní a léčebné důsledky.

Jednofotonová emisní počítačová tomografie (SPECT) mozku posuzuje metabolickou aktivitu neuronů nepřímo na základě změn prokrvení jednotlivých oblastí. Výhodou této metodiky je snadná dostupnost v okresních nemocnicích, nízká cena (orientačně 6 tis. Kč) a detekce velmi časných změn mozkové činnosti na rozdíl od CT a MR mozku. Přesnější vyšetření pozitronovou emisní tomografií (PET) mozku s fluorodeoxyglukózou se prakticky nepoužívá v diagnostice demencí v ČR, nejspíše pro svou vysokou cenu (orientačně 30 tis. Kč). Neurolog se zkušenostmi v kognitivní tématice a z univerzitní nemocnice může indikovat nové specializované zobrazení beta-amyloidní nálože v mozku pomocí beta-amyloidní PET (orientační cena 60 tis. Kč), a tak podpořit diagnózu Alzheimerovy nemoci.

Vyšetření mozkomíšního moku u neurodegenerativních demencí má význam v diagnostice jak Creutzfeldovy-Jakobovy nemoci (CJN), tak Alzheimerovy nemoci. Přítomnost proteinu 14-3-3 v moku je jedním z podpůrných kritérií pro CJN. Zjištění biochemické podstaty typických histopatologických znaků Alzheimerovy nemoci logicky vyústilo v detekci příslušných bílkovin v likvoru pacientů. V ČR se tyto tři bílkoviny označují jako likvorový triplet a dají se vyšetřovat ze zdravotního pojištění ve specializovaných laboratořích. Z likvoru se stanovuje celkový a fosforylovaný tau protein odpovídající rozpadu neuronů a neurofibrilárním smotkům a dále beta-amyloid související s amyloidní patologií a senilními plaky. Hlavní změnou tau proteinu u Alzheimerovy nemoci je jeho hyperfosforylace. U Alzheimerovy nemoci stoupají koncentrace celkového tau proteinu (zhruba 2–3krát) a fosforylovaného tau proteinu a naopak klesá koncentrace beta-amyloidu (asi na polovinu) v důsledku jeho ukládání do senilních plak.

Elektroencefalografické vyšetření u pacientů s kognitivními poruchami nemá větší význam. Výjimkou je podpora diagnózy CJN nálezem trifázických komplexů.

Neuropsychologické vyšetření slouží k podrobnému zhodnocení více kognitivních funkcí. Je vhodné k průkazu časných kognitivních deficitů, při posuzování práceschopnosti a při nejistotě v hodnocení řidičských schopností. U pacientů s demencí nemá většinou smysl, protože deficity jsou jasné jak z klinického kognitivního vyšetření, tak závislosti na pomoci druhé osoby.